Stará hudba v nás probouzí to přirozené
Přečtěte si rozhovor se zakladatelkou festivalu Rosa Bohemica Gabrielou Eibenovou.
V rámci oslavy svátku Narození Panny Marie, podle kterého nese jméno roudnický kostel, proběhne koncert vynikajícího varhanního improvizárora Vladimíra Roubala. Koncert se koná v neděli 10. září a je součástí festivalu Rosa Bohemica, který si dává za cíl přinášet kvalitní hudbu do historicky cenných míst. Zakladatelkou festivalu je Gabriela Eibenová, která v krátkém rozhovoru odpověděla na několik otázek.
Na co se můžeme těšit?
Program koncertu je zaměřený na improvizaci, kterou lze promyslet trochu dopředu, ale ne v celém jejím rozsahu. Slovy Vladimíra Roubala vždy záleží na dotyku určitého místa, nástroje i duševního a duchovního rozpoložení improvizátora. Program jsme nazvali Mariánské improvizace vzhledem ke svátku Narození Panny Marie, který slavíme 8. září.
Improvizace je svým způsobem adrenalin. Vladimír Roubal prý dokonce pozve posluchače, aby se na něm podíleli?
Posluchači mohou k závěru koncertu navrhnout motiv nebo téma k zpracování.
Je pro to potřeba umět noty? Nebo stačí něco náhodně navrhnout a varhaník si poradí? A vůbec - je třeba klasické hudbě rozumět, aby si člověk poslech užil?
Z praktického hlediska bude vhodné, aby ten, kdo si přeje, aby jeho téma na koncertě zaznělo, napsal krátký hudební motiv na notový papír a odevzdal ho před začátkem koncertu u vchodu do kostela. Jinak slovy varhaníka Roubala “…rozumět vážné hudbě je dobré, ale člověk by se měl především učit vyladit na ni, protože obsahuje náhled do Boží kuchyně v čisté podobě a bez umělých sladidel…”
Podle čeho vybíráte místa, kde se jednotlivé koncerty konají?
Podle silného příběhu z minulosti, nějaké vazby na hudbu. Nebo tím, že se nechám místem okouzlit a že tam cítím nějaké přesahy. Cokoliv, co může obohatit všechny, kteří se na koncertech podílejí, ať jsou to posluchači, interpreti nebo organizátoři. Letos jsme byli poprvé v Krásném Dvoře, v Cítolibech, na Makové Hoře, čekají nás ještě Louňovice pod Blaníkem nebo třeba Děčín. A jsem moc ráda, že už v prvním ročníku festivalu se nám podařilo uskutečnit koncert v Panenském Týnci.
Kdo na ně v menších obcích chodí? Jezdí za nimi milovníci staré hudby, nebo spíš přitáhnou místní obyvatele?
Máme takové tři základní typy návštěvníků. Hudební nadšence, ti jedou za hudbou, interprety. Nevadí jim vážit cestu, návštěva pěkného místa je jim bonusem. Pak jsou výletníci s kulturním přesahem, ti často cestují podle naší festivalové mapy, těší se jaké další místo poznají a koncert je pro ně zážitkem navíc. A pak jsou místní. Ti chodí, protože se u nich něco koná, jsou často velmi vděční, vstřícní a rychle si zvykají na nově budovanou tradici. Čtvrtá skupina se nám teprve tvoří, ale k mé radosti se už také hezky rozrůstá. A to jsou naši fanoušci. Ti už se ptají, na co se mohou příště těšit.
Zářijový koncert není první spoluprací festivalu Rosa Bohemica s roudnickým kostelem. Jakého genia loci pro Vás má? V čem je specifický?
Augustiniánský klášter byl v loňském roce pro svou vysokou uměleckou a historickou hodnotu prohlášen za národní kulturní památku, také disponuje mimořádně krásnými romantickými varhanami, a podařilo se nám najít termín koncertu tematicky v souvislosti se zářijovými oslavami svátku Narození Panny Marie. A co je podstatné, našli jsme tady skvělou odezvu, vynikající pomoc při organizaci koncertu. Bez toho, abyste zde o koncert stáli, by bylo naše usilování marné. Vždy se jedná o symbiózu a spolupráci.
S Roudnicí je spojena i část festivalového týmu…
Ano. Náš malíř a grafik, Jurak Szedlák má svůj ateliér právě v Roudnici a nedaleko také bydlí. Byla to trefa do černého, s vizuálem festivalu jsme si velmi pečlivě vyhráli a bez něho by to zkrátka nebylo ono. Festival nese jeho výrazný autorský podpis. Mimochodem jeho dcera, Johana Szedláková nám první dva roky natáčela videa a byla s námi od počátku festivalu.
Vy sama jste profesionální zpěvačka. Co je pro vás na staré hudbě vzrušující?
Stará hudba je nositelem něčeho, co už není, ale rozezníte-li to, začne ve vás něco na ni reagovat. Má jasná pravidla, která ji určují. Její řečí jsou symboly, afekty, rétorické figury, krása a harmonie. Dnes většině toho nerozumíme, ale podprahově nás přitahuje, něco v nás s ní souzní. Stará hudba je velmi přirozená, a právě to přirozené v nás podněcuje. Za mě je to lék, terapie, povznesení, cesta k ušlechtilosti, řekněme probouzení duše.
Díky a těším se na koncert! Připomínám, že proběhne v neděli 10. září od 16.00 v roudnickém kostele. Vstupenky za symbolických 100 Kč budou k dispozici na místě, nebo už teď v síti Goout.
D